Tuto mystickou pravdu Urbi et orbi neprohlásil nikdo menší než JAROSLAV DURYCH. Mnoho lidí na mne plivalo, mezi nimi také ta brněnská kurva, jejíž muž prý pro mne kradl, a všecky ostatní kurvy tomu uvěřily, ano, mnoho mužských i ženských eunuchův a impotentních na mne plivalo, také mnoho přežraných báchoráčův, ale žádná z těchto slin na mé hříšné tělo nedoletěla. Ani ne ta velká, hustá, bílá slina P. Anselma Ordinis Capucinorum v listopadu 1934 na Josefském náměstí v Praze, který mně do očí řekl, že svým Zapomenutým světlem urazil jsem Církev, Pannu Marii a ženství, a abych prý to aspoň nějak odpykal, že jest třeba, aby on, P. Anselm, na mne plivl. A když na mne plivl, řekl: "A teď, chcete-li, můžete jít k oltáři!" Od toho dne s tímto kapucínským plivancem chodím denně k oltáři. On uvázl na mém kněžském rouchu, ale nedotkl se mého hříšného těla, které bylo posvěceno a jest vyhraženo Bohu.
…v listopadu 1934 téhož dne, kdy na mé kněžské roucho plivl kapucín P. Anselm. V Polsku za války zpovídala se zbožnému redemptoristovi žena, že její muž nechová se správně atd. Ona sama o tom vypravovala Pavle Kytlicové: "Ten zpovědník mně řekl: ,Víš co? Až zas k tobě přijde muž, ty nedělej nic, ty lež jako dřevo!'" Já také ležím jako dřevo. Přijde žena a řekne: "Jakube Demle, vaše Zapomenuté světlo je ničemné, podlé, sprosté a beztaktní, a vy sám jste horší než všichni ti, které napadáte!" Já nedělám nic a ležím jako dřevo. Proč ta nešťastná žena tak ohnivě zatoužila mít se mnou děti? Já nedělám nic a…