ZA SMRTÍ TEČKA, DVOJTEČKA, ČI OTAZNÍK...
vznik, život, zánik... Konec nebo znova vznik?
odpověď neznám; nechci ji znát, zatím ne
– zemřu-li, ztratím život! Ne, on ztratí mne...
(Chci ještě chvíli)
PĚT KROKŮ VPŘED A ČTYŘI ZPĚT JDU PODÉL PLOTU
vítr mne rve a řve: Dál nechoď, nechoď dále!
– proč právě teď bůh seslal takovouto slotu
když spěchám stát se králem na maškarním bále?!
Ten svinský vítr! Kéž by aspoň chvíli nevál
dlaň tisknu k masce, jež tak bolestně mě vězní
a dál podzimní nocí kráčím na karneval
v té nejkrutější ze svých masek – totiž bez ní
(Chci ještě chvíli)
ZHNUSEN SÁM SEBOU CPU SI RUKU DO HUBY
– jsem nechutný a hnusný, mrzký parazit!
ku stisku dlaní – z vděku, že dál mohu být
snažím se druhou do prdele zarazit
(Chci ještě chvíli)
PRÁZDNOTOU? ANI TOU NE... TMOU MÉ OČI ZEJÍ
v tíživé vůni vadnoucích již orchidejí
zrak čísi skrze cosi v sebe – nikam hledí
prost otázek, pln nevýslovných odpovědí
(Chci ještě chvíli)
ZDVIHNU-LI VÍČKA...
Zdvihnu-li víčka, v srdce ihned bolest se mi zatne
nesnesu pohled na nic (– což je oboustranně platné)
vteřina každá na mé pouti ze sna znovu do sna
je emocionálně pro mě zcela neúnosná
(Chci ještě chvíli)
MÉ „RÝMY“... – MOHU ZVÁT SVÉ BÁSNĚ SVÝMI?
já jsem je nepsal; já byl napsán jimi...
(Chci ještě chvíli)
JAZYK MI LEZE Z ÚST A HLAVA SE MI TOČÍ
nemohu snést ten pohled, pohled vlastních očí
a stísňující, neodbytný pocit viny
– já nejsem já. A nejsem ani nikdo jiný
(Chci ještě chvíli)
POSLEDNÍ VEČEŘE
Jenom já a můj stín... – Zbylí dva v arše
gramofon vyhrává smuteční marše
a břehů nevidno, ani hor, natož měst...
poslední večeře (jednotné menu):
prsíčka holubic, obloha – ratolest
stylové prostředí, nelidské ceny
(Všechno je jako dřív)
JAK BUDE PO SMRTI? – TOBĚ DOST TĚŽCE...
není co závidět; netěš se, – těš se!
ale ne, duše má, čeho ses lekla
– očistce, mučení, plamenů pekla?
to je moc humánní, mírné a všední...
Jak bude po smrti? Tak jako před ní
(Všechno je jako dřív)
ACH, JAK JE KRÁTKÁ POUŤ POUPÁTEK K OHRYZKŮM...
všem ženám, – jablkům, žehnám Pax vobiscum
a dál se točí svět, theatrum Dei
a dívky s pláčem jdou, ještě se smějí
Jak od nich alespoň zrakem se odpoutat
když ani v myšlenkách nemám klid od poupat...
a dál se točí svět, theatrum mundi
a dál se točí svět okolo kundy
(Všechno je jako dřív)
VÁNOCE
Brusle, či kožíšek? – co komu k Vánocům?
alespoň morčátko... Budiž dnes přáno snům
...tam v nebi nahoře houf bílých andílků
už chystá každému – dle zásluh – nadílku
Už k sáňkám s dárečky připřáhli koníčky
bělounkou jiskřivou tmou zvoní rolničky
i já se usmívám v napjatém těšení...
dluhů tři prdele a hovno v kešeni
(Všechno je jako dřív)
NA VRATKÉ HLADINĚ PLUJÍ DVĚ LABUTĚ...
tu a tam (po tom všem...) strništěm škrábu tě
ty moje ubohá, rusalko bledá...
– ach, Leda s labutí! (S labutí – leda...)
(Všechno je jako dřív)
|
