Jiří Olič: Marná snaha

2. 2. 1991: ĎÁBELSKÉ 
     Právě čtu v Rockpopu č. 2/1991 příhodu z koncertu heavymetalového nařvana Ozzy Osbourna: „Kdosi z publika po něm hodil živého netopýra a on mu ukousl hlavu." 
     Žijeme ve století hovad. Citát z Ladislava Klímy na útěchu: 
     „Když mně bylo 8 let, šťoural chlap železnou tyčí surově do tygra; ten strašně řval. Odcházeje šeptal jsem si, omámen vztekem a bezmocí: jen počkej, můj andílku, uvidíš, že ti tu mrchu jednou předhodím, uvidíš!" 
     Jen počkej, můj andílku netopýre... 

10. 2. 1991: PÁTÁ CENOVÁ SKUPINA 
     Stává-li se melancholie nesnesitelnou, zapíná se televize. Tam obvyklé vymítání zlých duchů pomocí komiků, ale zlatým hřebem zůstává scénicky dotvořený český šansón. Hapkovu výbornou muziku, lidově kymácivou, přehlušuje text: šansonovitě vydatný, nařvaný, chytrolínský. V hostinci (pozor, slovní hříčka) páté cenové skupiny se prý čepuje pivo a nenávist. V první cenové skupině se patrně čepuje čirá svoboda, volnost a bratrství! A teď ta disproporce: rozkývaní lidé musí chtě–nechtě zpívat žvásty o nenávisti. Ale hlavní je ta myšlenková vydatnost, t.j. šansonovitost na český způsob: 90% lyrického blábolu + 10% teorie národa, to všechno v obvyklém pětiprocentním roztoku pražské ironie. Danke, nein. Dobře ti tak, diváku televizní, neboť ty se nedíváš: ty jsi díván! 
 
20. 11. 1991: ĎÁBELSKÉ 
     V televisi ukazují manifestaci majitelů norkových kožichů, kteří se osmělili vyjít si do londýnského parku a v bezpečné vzdálenosti od anarchistických zlých sprejařů dávají rozhovory. 
     „Víte kolik norků museli zabít na váš kožich? Není vám jich líto?" 
     Odpověď hodná kamenosochařského dláta: „Norek je malé hnusné zvířátko, které se ve vodě živí tím, že žere menší a krásnější zvířátka. Vůbec mi jich není líto!" 
     Odpovídá postarší dáma v kožichu o němž možno mluvit jako o rozsáhlém. 
     Nájezd kamery na její obličej: Nejvyšší spravedlnosti! Věčnost, jež nezná času věděla odpověď šedesát let dopředu a trestala předem! Jak jinak si vysvětlit ten ksicht; vedle něj má každý norek obličejíček Marilyn Monroe! 

30. 11. 1991: ĎÁBELSKÉ 
     Diváci televise a čtenáři novin to dávno vědí. Autoritu, kterou měl kdysi Bůh má dnes preservativ. On je dnes jediná naděje a útěcha. A co víc: on je láska! Ha Ha. 
     To on nás vysvobodí a momentálně zachrání. Bez něj se neodvažuj jít z domu. 
     On je pomoc v nouzi nejvyšší a jediná jistota. On je absolutnem v moři pochyb. 
 
11. 12. 1991: POSLEDNÍ SLOVA 
     Poslední Goethova slova jsou: „Více světla!" 
     Údajně poslední slova Claudelova: „Pane doktore, vy myslíte, že je to salám?" 
     Na první pohled jsou slova svobodného zednáře o světle daleko duchovnější, než slova katolického básníka. Na druhý pohled zdá se být Claudelův výrok daleko, daleko mystičtější!