Víte, ze Životů svatých, že někteří Mučedníci ve svých bolestech se usmívali a písně radosti zpívali. Jedna taková osoba zvolala ve svých mukách: "Kdo to za mne trpí?" A jiná osoba jí odpověděla: "Blahoslavený ten, za koho trpíš!" A nikdo z diváků slovům těmto neporozuměl. A najednou zjevil se člověk, kterého nikdo neznal, a tento člověk, vznášeje se v dálce nad zemí a maje na sobě roucho fialové a prozářen jsa sluncem jako barevné sklo, zvolal silným hlasem: "Nahý jsem byl a přioděli jste mne!" I obrátil se k němu jeden poutník, který se tudy právě ubíral do Svaté země, a řekl: "Kdo tě přioděl, neboť hle, nikdo tebe nezná?" I odpověděl člověk v rouše fialovém a prosvětlený sluncem a řekl: "Krev zavěšená proti slunci jako šátek dává barvu fialovou, a jedna rána hojí druhou ránu." To pověděv zmizel, a člověka v rouše fialovém nenáviděla celá ta rodina a celý svět.