Proč bychom se netěšili (Šlépěje XXIV) (1939)

Proč bychom se netěšili (Šlépěje XXIV), 2. vyd. Brno, Vetus Via 1998

(...) Prosím tě,
jaká řeč tu může býti ještě o lásce,
když na pole jde Kain a každá mez
se před ním třese hrůzou, že jí zase odorá,
aby na ní nebylo už místo troskavcům,
a já viděl staré čmeláky, jak se chytali za hlavu,
že jim přeryli česno až po samý plod,
jejž nebylo možno už přestěhovat,
i přišly myši a zakously se jim do medu
a do potomků, a šípek, který kvetl,
když máj si mrazíkem barvil líce do růžova,
ten jsi vysekl, padouchu, takže slavík
nemá pro svůj vznešený zpěv důstojného okolí
a včera mi řekl – slyšíš, Kaine? –
včera se i zapřisáhl, že sem víckrát nepřijde,
místo růží dýchat tvůj benzín a líh
a z tvých výpalků dědit prašivinu,
čisté vody už tady není, ani co by jednou hrstí nabral
a v tom že se má zpívat?
Silnice rozšířils, pravda, ale hned do nich vrazils
švestky a jabloně a cos nechtěl: zároveň i rakovinu,
neboť Bůh nebývá posmíván a On, Štědrý, si přál,
aby každou cestu na této zemi lemoval strom,
který vydrží pětsetkrát déle než hospodářské družstvo anebo dojná kráva,
topol, který vládne třem obzorům!

(...)

Bože, mstiteli šípkových keřů a topolů,
milovníče lip a jeřábů a čmeláků a slavíků,
čistý Bože, příteli chudých,
ochránce a těšiteli těch, kterým pěstěmi, kladivy, srpy a rotačkami
rozbili ústa, aby nemuseli slyšet Tvou pravdu,
Ty, dvacet let a do skonání časů
Trpělivý, na nohou i na rukou Přibitý,
octem a žlučí Napájený,
jediná, stotisíckrát za den zrazená,
ale přese všecko milovaná,
první a poslední Naděje naše,
v boku probodená,
žíznivě a na věky přissátě pitá,
Ježíši Kriste!

V Tasově 27. března 1939

JAKUB DEML

Další autoři

Archiv

Proč bychom se netěšili (Šlépěje XXIV) (1939)