Chápu jednu věc: láska nahrazuje spánek, pokrm, oděv, teplo, peníze, láska odnaučuje neřestem, zlozvykům, nízkostem, sprostotě, hlučnosti, světáctví, veřejnosti, láska činí člověka asketou a prodlužuje život, dávajíc život, láska učí nás milovati samotu a ticho noční i polední, láska prosvěcuje temnotu a způsobuje, že chápeme: nemoc a blud a nenávist a hrůza smrti, to vše že znamená nedostatek, nebo nepřítomnost lásky.
Idea dnešního socialismu pomohla chudým, spravedlivě jim pomohla, ale ve své podstatě je nesprávná, nefilosofická a nemravná, poněvadž v ní práce je kletbou! Není divu, neboť původcem této ideje je Žid. Ve skutečnosti práce je požehnáním, blažeností, rozkoší, tvorbou. Dnes vidíme, že lidé chtějí co nejméně pracovat, práci jen odbýt, nemají radosti z práce, nedělají práce dobře a dokonale. … Dnešní socialismus chce každému určit místo, vyměřit práci, pojistit ho proti nemoci, proti úrazu, proti ohni, proti starobě, vzít mu možnost chudoby, katastrofy, neštěstí: vzít mu svobodu! Ale to je život housenky nebo hlemýždě, jemuž se vykázalo místečko na kapustě, aby je ožíral. Zázrak a láska zmizely! To znamená, že zmizel život! Krása! Hloubka! Rozmanitost!
Křesťanství vycházelo z bolesti a přicházelo k radosti. Dnešní doba, ti Lessingové, Sokolstvo, vychází z radosti-rozkoše, užívat těla, světa, smyslů, a přichází k nicotě. K ničemu. V křesťanství duch, tady věda, zhloupnutí, rozvrat. Tělocvikářství – samé pěstování těla, vážení, měření, očmuchávání, chemické rozbory exkrementů: hnus a dílo ďáblovo.
Vypravoval jsem Březinovi svou rozmluvu se Stanislavem Todtem o Židech. On se mne ptal: "Když Židé ovládnou celý svět, co potom?" St. Todt myslí totiž, že ho neovládnou, poněvadž prý vzdělanost víc a více se šíří a lidé vzdělaní prý se ovládat nenechají. Chacha, a jaký chomout na krku máte i vy, páni inženýrové: za peníze vás hravě koupil císař Vilém, Mussolini i Stalin! Cuius regio, illius religio, bratře Stáňo! Toto heslo ponejprv vyřkli a uplatnili Luteráni a my, jsouce pokrokoví, přece nemůžeme věřit a dělat něco jiného, neboť vzdělanost se víc a více šíří a čím víc se šíří, tím je tenší a tenší, tak jako štrudlové těsto, které se tahá na ubrusu se všech stran za uši. Ano, bratře Stáňo, všechny strany vás tahají za uši a vy říkáte, že vzdělanost se šíří. Ať tedy žije vzdělanost a její šířka, až budete vy inženýrové docela průhlední, ba až ve vás (abychom zachovali obraz toho štrůdlového těsta) budou díry!