Ledové květy (1959)

Sen jeden svítí. Výběr z díla, Praha, Odeon 1991

Loretánské zvonky…

Loretánské zvonky možná pro někoho už neznamenají nic,
jako pro mne nikdy nic neznamenal Staroměstský orloj,
bylo to všechno dřevěné…
Smuteční vrba v Královské oboře oděná ranním sluncem,
když se seklo seno po mléčné snídani…
Sbohem můj sne? Na dně mé věčnosti!
Dejte pozor, přichází dudek a nevím v jaké posloupnosti
skřivan, vlašťovka, hejl, ledňáček, žlůva, špaček, vrána
a nejsmutnější ze všech kavka na věžích nemocnice.
A jako by nic jiného nebylo,
čemeřice, sněženka, petrklíč, sasanka, devětsil, pomněnka,
jalovec, modřín, lípa…

A sedíš-li na věži pod zvony, všechno jako když utne,
s hrůzou očekáváš nové cvaknutí hodin
v stoletých dubových trámech nad hlavou…
Nesmlouvavě, neúprosně ozývá se naděje všech radostí, čas.
Všechno je tady,
všechno se vrátí…

JAKUB DEML

Další autoři

Archiv

Ledové květy (1959)