…jsou také ve městech rodiny, které mají daleko
na záchod – ne, to bych se mýlil, právě na venkově, v lepších domech na vydrhnuté pavlači jaksi diskrétně vzadu - AHA! dcera se chce vdávat - čistota smutná, errare humanum nihil a me alienum, je to pěkně vylepeno Vilímkovými Humory, rezavé mouchy statečné obžerstvím – nechme toho, tady pod tou dírou dole stojí soudek od petroleje a do toho všechno padá, takové, makové a hlavně představy lidu o krásnu, či poesii, slovem a jednou pro vždy třepe to z rukávu a kolem tresorů bank – zmlkni, ó červe! – v rouhavém Božím Hrobě dvacet sáhů pod zemí za kovovými vraty pod křídly černých cherubínů – ó čase, mrkni aspoň brvou! – a v ztrnulém tichu sní prapodstata a prapočin veškerého hovna, kyvadlo spuštěné oblečeno v smoking a jeho tvář, nadpřirozeně bezsmyslná, majíc oči nevidí, mají uši neslyší, vyšší zájmy národa, co je minuta v zákonném rythmu tisíciletí? – áá, má nejhlubší poklona, pane generální řediteli – a obličej dvakráte přeholený, aby se chudí také jednou přejedli líbeznou prací dotyku, ať se jen překochají ba skoro mučednickým držením hlavy a šíje, ó břitvo, živnosti rostou, radost ze života, chuť a všecko roste, také lhostejnost… |