Koupím knihy Jakuba Demla vydané před rokem 1989, prosím nabídněte pomocí formuláře nebo na email . Díky!
kresba Jakuba Demla
literární stránka Jakuba Demla - www.deml.cz

JAKUB DEML

aktuality
ukázky
bibliografie
životopis
napsali o JD
lidé okolo JD
motiv ženy v díle JD
Moji přátelé - koláže
fotogalerie


o těchto stránkách
odkazy
kontakt

Další autoři

Archiv

Pupava (1939)

Moji přátelé. 9. vyd. Praha, Československý spisovatel 1989

Já například řeknu: PUPAVO, miluji tě! A všichni mluvící řeknou: On tím myslí něco docela jiného! Neboť tento svět nedovede ani květinu, ani ženu přijímati jako Tělo Páně, uctivě a bez jakékoliv záludnosti. Oni musejí i za voňavým a chutným a zdravým ovocem hledat ještě něco, aspoň špatnou myšlenku, a také bez obalu to říkají, protože jejich rouhání nemá už žádné jiné cesty. Mlčící neřeknou docela nic, neboť takový je zákon věřících v Boha a řád moudrosti, ale ráno za svým oknem najdu měšec dukátů. To se opakuje po tři noci. A čtvrtou noc neusnu, neboť jsem si umínil bdít, ale dělám, jako bych spal, vždyť také ležím, a dělám, jako bych zapomněl zhasnout lampu, a přivřenými víčky pozoruji, co se bude dít, tu a tam také ještě napodobují chrápání. Takhle člověk mnoho se doví, ba vyskytli se už lidé, kteří si zaživa vystrojili pohřeb jenom proto, aby poznali své pokrevní příbuzné a přátele. Jednou také, když jsem tak naoko spal a jako bych zapomněl zhasnout světlo, přišel Smích, dělal, že mne nevidí, rozkročil se a jal se deklamovat. Začínalo to takto: Byli kdysi hrdinové – – Potom se obrátil k mému loži a řekl: Ty spi už jednou! Bůh ví, kde nabral tu sílu, neboť já opravdu usnul a tu se mi zdálo o tobě a o mém dětství, Stříbrný Květe! A v tom snu ležel jsem na stráni a slunce zářijové zlatilo dvě krávy, které jsem pásl: Červenku a Straku. Kupodivu, tyto dvě krávy byly mně jako autoritou, jejich duše a má duše neměly mezi sebou docela nic společného a já jsem se jich bál a ony se mne nebály, já měl k nim nějakou povinnost a ony ke mně žádnou; já viděl a cítil, že ony to tak chápou: já byl jejich duši docela lhostejný, což mne dráždilo, a proto jsem se jim tu a tam mstil, když se tak na mne dívaly, tak dlouho a upřeně dívaly. Člověk si namlouvá nějaké společenství a je sám.
 

¤                              ¤                              ¤

Ó PUPAVO, milenko má, pravdu ať mají všichni ostatní, my máme slovo! My máme svou pokornou, tichou, silnou a hrdou lásku. Ne opovržení, nikdy ne opovržení, jenom nechápající, rozpačitou lítost a nehorázně bezstarostnou lásku.