kresba Jakuba Demla
ukázky kompletní díla současná tvorba bejvávalo Literární stránka

Autoři




Univ. Prof. Dr. J. MATIEGKA:
TĚLESNÉ VLASTNOSTI ČESKÉHO LIDU

zkráceno, rok vydání neuveden – pravděp. 1918
Z V Z D Ě L Á N Í M 
KNÍŽKY PRO KAŽDÉHO 

TĚLESNÉ

VLASTNOSTI

ČESKÉHO LIDU

SE DVĚMA MAPAMI
 

NAPSAL 

UNIV. PROF. DR. J. MATIEGKA 
 

V PRAZE 
NAKLADATEL JOS. R. VILÍMEK 
SPÁLENÁ ULICE

 

 
Roku 1794 vylíčil prof. Jos. Ant. ryt. RIEGGER, rodem Němec ale jinak dobrý znalec poměrů českých, ve svém náčrtku "statistického zeměpisu Čech" povahu českého lidu takto: "Po stránce tělesné jsou Čechové střední výšky, nikoliv tlustí, ale svalnatí, houževnatí, pevní a silní. Jich ústrojnost jest výtečná, též mají mnoho smyslové bystrosti. Duševní povaha Čechů jest povšechně dobrá. Jich srdce jest jemnocitné a dobrotivé. Nějaké je ovládající vášně povšechně u nich není. Jejich duševní dary jsou zajisté výborné. Jich nadání k nejrozmanitějším vědám a umění jest výtečné. Přirozený vtip mají v značné míře. Takřka vrozená náklonnost k hudbě jest jim se všemi ostatními slovanskými národy společná. Po stránce mravní jsou Češi povšechně nábožní, často až pověreční, jsou oddáni náboženství svých otců, staré monarchistické vládní soustavě a svým starým mravům a zvykům; jsou pracovití, vytrvalí, vzdorující všem obtížím, i válečným, ale přece mírumilovní, vždy veselé mysli, shovívaví, dobročinní, poctiví a věrní; v zevním chování jsou přímí, suší a ukazují obyčejně též menší uhlazenost. Taká jest základní povaha Čechů, kde zůstala čista a nedotčena..."
 

 
III.  Pevnost kostry

     Návštěvníci českých kostnic mají příležitost povšimnouti si rozměrů a pevnosti kostí ukládaných tam po staletí. České lebky vyznačují se zajisté svou pevnou stavbou. "Tvrdé palice české" jsou odedávna známy a pověstné. Častěji se ovšem používá tohoto obratu v přeneseném smyslu a naráží se tím na duševní pevnost a neústupnost českého lidu; než v kostnicích byly nezřídka nalezeny lebky, které mají přímo neuvěřitelně těžká a přece vyhojená poranění, jako úplné rozpoltění lebky od strany ke straně, mnohonásobné hluboké rány, odseknutí velkých částí kostí atd., což podává výmluvné svědectví o tom, že možno uvedenou průpověď vykládati i doslovně. Ostatně byla poměrná tloušťka stěn lebek českých zjištěna také německým anatomem WELCKEREM přesnějším měřením. 
     Zvláštní doklady pro pevnost českých lebek podávaly některé lidové hry a sázky. Tak zachovaly se – jak sdělil K. KÖPL v "Českém lidu" – v místodržitelském archivu dvě položky z účtů z r. 1551, podle nichž jakýsi venkovan hlavou rozbil pro podívanou kuchyňské dveře na trosky, a po druhé dva venkovani hlavami se potýkali a též několi věder sobě o hlavy rozbili, za kteroužto podívanou obdrželi od pána po dvou tolarech.

 

 
VII.  Váha mozku
 
     Badatelé, kteří se touto otázkou zabývali, došli výsledku, že mají Čechové velký objem lebky, a tudíž poměrně těžký mozek. V tabulce, kterou WECKLER o objemu lebky různých plemen a národů sestavil, stojí Čechové na prvním místě a francouzští anthropologové HOVELAQUE a HERVÉ poznamenávají při popisu Čechů: "Jich lebka jest objemná; Čechové se pokládají za nejpodnikavější a nejhouževnatější ze všech Slovanů." Gen. štábní lékař Dr. WEISBACH stanovil na větším počtu mrtvol rakouských a uherských vojínů váhu mozku, a to jednak mozku celého, jednak váhu jednotlivých částí, zvláště váhu velkého mozku, jemuž se připisuje největší význam pro duševní činnost člověka. Přitom nalezl tuto stupnici průměrné váhy mozkové: 
     Češi 1368,3 g, Rumuni 1326,6 g, Maďaři 1322,8 g, Rusíni 1320,6 g, Poláci 1320,6 g, Němci 1314,5 g, Slováci 1310,7 g, Jihoslované 1305,1 g, Italové 1301,4 g. – Vidíme, že Čechové stojí na místě prvním co do váhy celého mozku; i když k nim připočteme Slováky, sníží se sice číslice na 1350,7 g, ale jich přední místo se nezmění. Aniž chceme přeceňovati význam váhy mozkové pro inteligenci, přece dlužno uznati, že ústroj, který slouží duševní činnosti, jest u Čechů přiměřeně vyvinut, jak se shoduje s vysokými schopnostmi a duševními vlastnostmi českého lidu.

 
VIII.  Vojenská zdatnost.
 
     Vojenská zdatnost zakládá se na řadě tělesných předností, závisí alespoň na nemalém vzrůstu, přiměřené stavbě a síle tělesné, hlavně pak na bezvadnosti a zdraví těla, avšak vedle toho na určitých vlastnostech duševních, sebevědomí, srdnatosti, neohroženosti a stálé pohotovosti, má-li vojsko býti způsobilé k tomu, by provedlo úmysl vojevůdcův. Z lidu takých vlastností vycházejí pak také schopní vojevůdcové. 
     Tělesně zdatní vojínové konají pak svou vojenskou povinnost – jak vysvětlitelno – s řidčími poruchami. Ze zdravotněstatistických zpráv c. k. ministerstva války za léta 1901 – 1910 plyne na př., že z 1000 českých vojínů (z Čech, Moravy a ze Slovenska) bylo jich průměrně ročně 685 nuceno podrobiti se lékařské prohlídce, kdežto z celkového stavu se tak stalo 731 mužům. Jen 328 (z celkového stavu 349) z 1000 musilo býti odevzdáno do nemocnice a denní stav nemocných byl mezi Čechy jen 33 z 1000 (jinak 35,5). Všimneme-li si pak druhů chorob, vidíme z úředních zpráv, že se nemoci, jež ohrožují vojenskou zdatnost, vyskytují mezi Čechy poměrně menším počtem. Zvláště onemocnělo v uvedeném desetiletí tuberkulosou plic z Čechů jen 1,25‰ (proti 1,30‰), tuberkulosou žláz atd. jen 1,46‰ (proti 2,47‰), nemocemi venerickými jen 43,88‰ (proti 57,47‰ celkového stavu). To vše svědčí o zdatnosti českého mužstva. 
     Že Čechové skutečně byli vždy udatnými vojíny a že vždy, kdykoliv bylo nutno, svou krev obětovali, o tom podávají staré kroniky a dějiny naší vlasti četné doklady. Abych však uvedl alespoň jeden statistický doklad o zdatnosti českých vojínů, připomínám, že se převážně české pluky č. 8, 21, 54 a 74 udatně zúčastnily r. 1878 zabrání Bosny a Hercegoviny a že přitom podle úředních zpráv před nepřítelem (tudíž vyjma onemocnění) utrpěly 45,4‰ ztrát (proti 31,9‰ ztrát celkových) a to smrtí 10,6‰ (proti 5,8‰) a poraněním 36,8‰ (proti 31,5‰ celkové ztráty u c. k. pěších pluků). Podle toho konaly české pluky nehledě na své ztráty úkoly jim svěřené vzorně a obětavě.
 

 
IX.  Tělesná krása
 
     Již r. 1595 poznamenává vlašský jezuita GIOVANNI BOTERO, zvaný BENSIUS, při popisu české říše, že Čechové jsou postav vysokých, jak muži tak ženy, a pěkného vlídného vzhledu u srovnání s jinými národy. A že lid český jest lidem hezkým, nejen v tom smyslu, že se mezi ním vyskytují četní jednotlivci, zvláště ženského pohlaví, jež možno nazvati hezkými nebo krásnými, ale že lid všeobecně  průměrně jest hezkých tváří a statných postav, jest známo, cizinci, kteří k nám zavítali, často potvrzeno a každému zřejmo, kdo zná také cizinu. Jedeme-li ze severu na jih a všímáme-li si přitom obecného lidu, nikoliv cizinců v městech dlících nebo usazených, umíme překročujíce hranice českého území oceniti švarné postavy hezkých našich dívek kulatých neb oválných tváří s růžovými lícemi a s živým okem, když jsme jinde seznali ony hubené figury podlouhlých tváří s mizejícím obočím nad mdlým okem anebo ty hranaté postavy s dlouhým obličejem na tlustém nebo vydutém krku. 
     Je zajisté význačné, že STRATZ do svého známého díla o kráse ženského těla pojal několik podobizen Češek, ale nikdy k tomu účelu, aby na nich znázornil nějakou vrozenou vadu.
 
 
X.  Schopnost generační
 
     Každý národ trpí určitými ztrátami, některými občas, jinými neustále. Ztráty válkou způsobené, třebas jsou těžké, vyskytují se jen občas a nahrazují se – jak známo – dosti rychle. Zuřící epidemie mohou však působiti ztráty stálé a citelné, které se projevují nejen zmenšením počtu obyvatel, nýbrž též podvrácením jeho zdraví a zeslabením jeho pracovní síly. Český národ jest bohudíky pro svou vyspělost a své porozumění zdravotnickým zásadám, jakož i pro výhodné vlastnosti svého domova od zhoubných epidemií – nejsou-li zaneseny zvenčí – ochráněn. Ale jsou ještě jiné ztráty, kterými národy na své krvi trpí, to jsou ztráty z vystěhovalectví, ať již směřuje za oceán, anebo pouze do bližších krajin, a ať již jest zaviněno dočasnými nepříznivými hospodářskými poměry anebo hospodářskou nebo politickou správou rozhodujících činitelů lidu neuspokojující. Český venkovský lid dává se pak namnoze zlákati vyhlídkami na lepší život do velkých měst, především do Vídně a do jistých německých průmyslových okresů, kde se ovšem zakrátko přizpůsobí tamním poměrům. 
     Tyto ztráty na stavu národním musí býti nahrazeny, nemá-li se národ pozvolna zmenšovati a hynouti. Záleží pak na jeho omlazovací čili regenerační síle, jak dokonale tento úkol koná. Prostě řečeno, jest potřebí dostatečného dorostu, který zajišťuje životní sílu národa v budoucnosti. Zákonitě uznaná, s hlediska mravnostního, jakož i se stanoviska zdravotního a národohospodářského nejprospěšnější cesta k zajištění dostatečného dorostu je sňatek. Ovšem vcházeti ve sňatek nestačí, je také třeba, aby byl sňatek uzavřen v určitém stáří a aby byl uskutečněn účel sňatků, totiž dosažení potomstva. To jsou předpoklady pro žádoucí regeneraci národa. 
     ...jinak však ukazují uvedené číslice, že regenerační síla lidu v ryze českých okresích jest mocnější než v okresích německých a že byl předčasný jásot, který byl před několika lety vyvolán v německých kruzích tvrzení německého profesora RAUCHBERGA, že totiž nadále lze čekati rychlejší klesání početní síly českého národa.
 

 
Závěr.
 
     Z předcházejících statí plyne, že se český lid může honositi výbornými tělesnými vlastnostmi a že se vyznačuje některými znaky, jako středním, spíše vysokým vzrůstem tělesným, značnějším zastoupením hnědého typu, a to větším počtem hnědovlasých, ale zároveň větším množstvím modrookých jedinců, poměrně krátkou lebkou, objemným mozkem, dobrým vývojem kostry a svalstva atd. Svými tělesnými znaky se liší český lid poněkud od ostatních národů evropských, i od svých nejbližších sousedů i od nejbližších příbuzných, a je tak v mosaikovém obrazu evropských národů zvláště vyznačeným kamenem nebo spíše skupinou kamenů; viděli jsme totiž, že český lid nejeví jednotného složení, nýbrž místní odchylky, a to některými směry dosti dalekosáhlé. 
     Vše, co lidské tělo zdobí, jeho zdatnost a krása závisí ovšem – nehledě k náležitému, po předcích zděděnému založení – nejprve na zdraví. Není zde místa šířiti se o zdravotních poměrech českého lidu, stačí poznati, že si venkovský lid, který je přece jádrem českého národa, dosud zachoval svou přirozenou, zdravou podstatu a že zvláště není lidovými chorobami, především alkoholismem, tuberkulosou a příjicí zachvácen tou měrou, jak se to pozoruje jinde. Naproti tomu jest známo, jak značně lze tělesnou zdatnost a výkonnost zvýšiti účelnou výchovou a výcvikem. Buďme si proto vědomi své síly, važme si svých tělesných předností, chraňme svého zdraví a zdokonalujme svou přirozenou zdatnost – a český národ bude pro veškerou budoucnost nejlépe opatřen!